Marie Montessori

MOTTO: Pomoz mi, abych to dokázal sám

Maria Montessori se narodila v roce 1870 v Itálii. Vyrůstala v Římě v akademickém prostředí, sama studovala matematiku a inženýrství na technické škole, poté medicínu na univerzitě v Římě. Stala se první ženou, která v Itálii získala diplom medicíny.

Jako lékařka se úspěšně zabývala výchovou dětí odmítnutých svými rodiči a dále se rozhodla plně věnovat pedagogice. Své první zkušenosti získávala při práci s dětmi postiženými, později přišla na to, že se tyto poznatky dají uplatnit na všechny děti.

Možnost vyzkoušet své metody dostala, když se starala o asi 60 dětí ve věku od tří do sedmi let z chudého a zaostalého předměstí, pro které založila první Casa di Bambini (Dětský dům). Zaznamenala ještě silnější odezvu na svůj pedagogický přístup než dříve. Začala proto zakládat další školy a také vychovávat své následovníky, kteří dnes pracují po celém světě.

Za svůj celoživotní humanistický postoj byla dvakrát navržena na Nobelovu cenu míru. V anketě New York Times byla v roce 1950 vyhlášena nejpozoruhodnější ženou první poloviny 20.století.

Montessori zemřela roku 1952 v Holandsku, její dílo je ale respektováno a dodnes využíváno ve vzdělávacích systémech celého světa, její jméno je součástí názvů sdružení a škol ve Spojených státech, Evropě a Asii, Austrálii i Africe.

Marie Montessori byla vynikající pozorovatelkou dětí a svou metodu začala rozvíjet především na základě vlastního sledování.

Tvrdila, že neobjevila metodu, ale pouze sílu v dětech, která je vede k tvořivosti a tím ovlivňuje jejich chování. Marie Montessori vycházela z důvěry ve schopnosti dětí, vůli se rozvíjet a stávat se „dospělými“. To je také hlavní rozdíl oproti běžné škole, která vidí svůj hlavní úkol ve zvládnutí učebního plánu. V pedagogice Montessori jsou oproti tomu děti méně vedeny, ale více pedagogy podporovány v rozvíjení vlastního potenciálu a v nalezení své vlastní cesty k rozvíjení nejen inteligence a schopností, ale i umění spolupracovat a pomoci druhým.

Pomoz mi, abych to dokázal sám

Toto je jedna z hlavních zásad Marie Montessori – dát dítěti dostatek času a prostoru, aby se rozhodlo samo, které činnosti se chce věnovat a jak dlouho ji chce dělat. Učitel musí ale být neustále nablízku, musí dítě správně motivovat a ukázat mu, jak se s pomůckou pracuje. Pokud si dítě neví rady, pomůže mu a ukáže co dál, jinak se ale do činnosti dítěte nevměšuje a nechá mu dostatečný prostor pro jeho práci, která spočívá v potřebě se něco nového naučit.

Dítě je tvůrce sebe sama

Každé dítě je jedinečná osobnost, svou senzitivní fázi pro určitý druh učení má každý v jiné době, proto je třeba respektovat individualitu dítěte, dítě si samo určuje, která činnost ho v jaké fázi vývoje zajímá.

S tímto souvisí další zásada – Respektování senzitivní fáze

Senzitivní fáze je období, kdy je dítě naladěno pro získání určitých dovedností, učí se samo a bez velké námahy. V tomto období jsou poznatky trvalé – dítě se učí pro další život, nejen pro danou chvíli. Pokud se senzitivní fáze nevyužije, dítě se může danou věc naučit později, ale s vynaložením daleko většího úsilí.

„Ruka je nástroj ducha“

Neboli „Od uchopení k pochopení“, toto je další klíčová zásada výchovného působení podle Montessori pedagogiky. Dítě si musí vše napřed „osahat“, aby správně a trvale pochopilo logiku a souvislosti. Bez rozvíjení smyslů je učení mělké, a to co se dítě naučilo, snadno zapomíná.

Svobodná volba práce

Dítě si samo vybírá kdy, kde a s kým bude pracovat, má svobodu výběru a rozhodování, ale zároveň odpovědnost – to, že si samo pomůcku vybere je jen jeho rozhodnutí, ale práci s ní by mělo dítě dokončit a poté pomůcku uklidit na své místo.

Připravené prostředí

Jde o uspořádání prostředí třídy, pomůcek a materiálu pro samostatnou práci dítěte. Prostředí musí být připraveno tak, aby umožnilo dítěti samostatné osvojování poznatků, musí podněcovat a povzbuzovat k aktivitě, k dosažení stále vyšší úrovně zájmů. Marie Montessori jako vynikající matematička sama vymyslela soubor pomůcek, které se při práci podle její metody používají dodnes. Tyto pomůcky pomáhají dítěti pochopit matematické a jazykové problémy pomocí smyslů, rozvíjejí dítě po všech stránkách. Pomůcky jsou zásadně z přírodních materiálů.

Polarizace pozornosti

Jde o schopnost dítěte intenzivně a dlouhodobě se soustředit na práci. Skládá se ze 3 fází – hledání (dítě hledá, vypadá roztěkané), velká práce (dítě našlo co ho zaujalo a pracuje), nasycení (dítě dokončí práci, uklidí, je spokojené a klidné). Dítě je třeba vést k polarizaci pozornosti prostřednictvím cvičení praktického života, dítě „normalizovat“ (zklidnit). Učitel dítě vede ke koncentraci pozornosti, sebekontrole a rozvoji jemné motoriky.

Dalšími zásadami Montessori pedagogiky je věková přiměřenost (pomůcky přiměřené věku, komunikace s dítětem na jeho úrovni), práce ve věkově rozdílných skupinách (děti si vzájemně pomáhají, učí se od sebe), dále celostní učení (jednota tělesného a duševního potenciálu, vše probíhá v logických souvislostech), práce s chybou (chyby mají svůj smysl, z chyby se můžeme poučit). Všechny Montessori pomůcky mají v sobě zabudovanou zpětnou vazbu – kdo s nimi pracuje, může si svou chybu objevit sám.

Telefon školky (7:00–16:00 hod)

725 114 479

Školka s prvky Montessori

Vrchlického 9, Teplice